Mapa - Rastatt

Rastatt je velké okresní město v Německé spolkové republice, ležící ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, nedaleko francouzských hranic, asi 22 km jihozápadně od Karlsruhe a asi 12 km od Baden-Badenu. Rozkládá se na řece Murg, 6 km nad jejím soutokem s Rýnem a má přes 48 000 obyvatel (2015).

Místo bylo poprvé písemně zaznamenáno jako vesnice k roku 1084 v rukopisu kláštera benediktinů v Hirsau. Na tržní místo bylo vysazeno roku 1404. Tehdy Rastatt získal tržní práva od německého protikrále Ruprechta Falckého (1352–1410) a stal se střediskem obchodu s (rýnským) vínem, solí či dřevem.

Residenzschloss Rastatt, boční křídlo čestného dvora Na plánování a stavbě zámku i na výstavbě města se podílel ze začátku významný, již výše zmíněný, italský architekt Domenico Egidio Rossi (1659–1715), působící před tím dlouhodobě v Čechách. Z Čech dorazila i početná řemeslnická a umělecká komunita, např. rodina Rohrerových.

Stavba zámku pokračovala zprvu natolik rychle, že se v dokončených částech, mohla už roku 1705 usídlit markraběcí rodina Ludvíka Viléma. V té se narodilo devět potomků, ale dospělosti se dožili jen dva bratři (pozdější níže zmíněná markrabata) a jejich jediná sestra. Předtím rodina dlela převážně ve svém druhém hlavním zámeckém areálu v západočeském Ostrově u Karlových Varů (původně rezidence sasko-lauenburských vévodů), místě dětství a mládí markraběnky Františky Sibyly Augusty. Tam oba manželé Bádenští po roce 1690 přestavovali a vylepšovali zámecké budovy ostrovského zámku s rozlehlými a evropsky proslulými francouzskými zahradami. Řada tamních uměleckých sbírek byla do Rastattu následně převezena.

Na počátku roku 1707 zemřel Ludvík Vilém I. a jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn, pouze několikaletý Ludvík Jiří. Poněvadž byl nedospělý, ujmula se na plných 20 let vlády, jako regentka, jeho matka Františka Sibyla Augusta Sasko-Lauenburská. Ta ale téhož roku musela před francouzskými armádami uprchnout z nedokončeného Rastattu, aby se sem na delší obdobi vrátila až v roce 1715. Markrabství Baden-Baden se totiž opět stalo místem, zapojeným do válek, tentokrát do válek o španělské dědictví.

Po svém návratu pokračovala regentka v dokončení města i zámku (jehož větší stavební část, kromě např. výzdoby, byla hotova již roku 1707). Nedaleko Rastattu vystavěla regentka též pěkný dvoupatrový zámek Favorite jako své letní sídlo. Okolo něj zřídila zahradu a park s několika stavbičkami. Ve městě, při zámku, zbudovala i patrový zámeček (pavilon) Pagodenburg či různé církevní stavby, jako byla kopie Einsiedelnské kaple.

Od roku 1727 vládl bádensko-bádenskému státečku Františčin lovumilovný syn Ludvík Jiří, jenž zámek (vybavení) dokončil. Zemřel ale roku 1761 jako bezdětný a vlády se ujmul jeho, stejně bezdětný, mladší bratr August Jiří, kdysi církevní hodnostář.

Po vymření markrabat z Baden-Badenu, kteří vymřeli roku 1771 zmíněným Augustem Jiřím, přešlo dosud katolické markrabství na druhou větev zdejších Bádenských, na protestantská markrabata z Baden-Durlachu. Ti obě sousední země opět sjednotili v markrabství Bádensko. Roku 1776 zde byla založena univerzita, ale Rastatt přestal být rezidencí, neboť nová markrabata a posléze velkovévodové Bádenští sídlili jinde (v nedalekém Karlsruhe). Od této doby zdejší nádherný zámek postupně chátral a jeho vybavení a sbírky byly v několika vlnách odváženy. Přesto zde až do první poloviny 19. století občas bádenská dynastie Zähringenů přebývala, a tak roku 1818 mohl v zámku zemřít její tehdejší představitel – mladý bádenský velkovévoda Karel Ludvík Fridrich (1786–1818).

Město bylo v 18. století též místem dvou mírových kongresů, v roce 1714 v něm byl podepsán známý Rastattský mír, který ukončil válku o dědictví španělské (mezi Francouzi a Rakušany). Další mírový kongres se v zámku konal za tzv. Napoleonských válek v letech 1797–1799 (mezi revolučními Francouzi a Římskoněmeckou říší).

V 19. století, od roku 1842, bylo město přebudováváno na říšskou pevnost (její hradby se bouraly až v 90. letech 19. století) a sídlem vojenské posádky Rastatt zůstal až do 1. světové války. Kvůli tomu byla zrušena a částečně, v okrajových částech, rozparcelována i původní zámecká francouzská zahrada. Ta byla obnovena až po 1. světové válce v umenšené podobě (na místě vojenského cvičiště před zahradním průčelím zámku) jako nový městský park. Také zámek sloužil částečně eráru.